Slova biskupa Jana

Bratři a sestry v Kristu, milí čtenáři,

adventní doba je příliš krátká na to, abychom si v ní plně uvědomili velikost Božího daru, za který Mu o Vánocích děkujeme: náš Stvořitel s námi přichází do přímého, mezilidského kontaktu. Nabízí nám osobní vztah, který navíc přesahuje časnost tohoto světa. Vlastně ani celý život není dost dlouhý na pochopení tohoto tajemství. Když však Ježíš vyzývá učedníky, aby Ho následovali, nevybízí je jenom k abstraktním úvahám. Především chce, aby vstali, vyšli mezi druhé lidi a napodobovali Ho. Aby činili to, co činil a činí On.

Ač mnohá Kristova slova, činy a podobenství nechávají prostor přemýšlení o jejich významu, v základu všech je beze sporu milosrdenství. Bůh člověku prokazuje nezaslouženou milost. Přichází za ním, i když nemusí, učí ho a vede, i když nemusí, obětuje se za něho, i když nemusí. Napodobovat našeho Pána tedy znamená v první řadě činit skutky nezištné lásky. Je k nim povolán každý křesťan jako jednotlivec i Církev jako společenství na místní, diecézní i celosvětové úrovni. Charita, jak se tento její rozměr tradičně nazývá, tedy není jen doplňkovou institucí, ale projevem samotného základu našeho křesťanského povolání. Není jen záležitostí hromadných sbírek či finančních darů, ale výchozího životního postoje: každý z nás je do života povolán především proto, aby konkrétními skutky prokazoval druhým caritas, nezištnou, milosrdnou lásku.

Pokud se v adventní době vydáme právě touto cestou, pak se pravé podstatě vánočního daru přiblížíme mnohem více než sebevětší snahou vyložit jej teoreticky, „od stolu“. Děkuji autorům všech textů v této brožuře, jejichž moudrost a zkušenosti nás budou letošní adventní dobou v tomto smyslu provázet, a ze srdce Vám na jejím počátku žehnám!

V Kristu a Marii,

Váš + biskup Jan